Zánik obchodních závazků
Zánik obchodních závazků
Podle toho, na základě jakých skutečností dochází k zániku závazku, rozeznává OZ a ObchZ zánik závazků na základě:
- jednostranného právního úkonu (např. splnění závazku, odstoupení od smlouvy, výpověď, jednostranné započtení pohledávek, uložení do úřední úschovy)
- dvoustranného právního úkonu (např. prominutí dluhu, narovnání, vzdání se práva, započtení pohledávek dvoustranným právním úkonem)
- právní události (např. uplynutí doby, smrt dlužníka nebo věřitele, nemožnost plnění)
- právní skutečnosti (např. prodlení u fixní smlouvy)
Obchodní zákoník obsahuje samostatnou úpravu zániku závazku jeho splněním, a dále v případě nesplněného závazku odstoupením od smlouvy, dodatečnou nemožností plnění, zaplacením odstupného, zmařením účelu smlouvy, započtením pohledávky.
Zánik závazku jeho splněním
Aby závazek zanikl, musí být splněn řádně a včas. Strany si nemohou dohodnout odchylnou úpravu, např. že závazek zanikne předáním vadného plnění.
Předmětem plnění může být věc, která bude určena individuálně, a pak je třeba dodat přesně takto určenou věc, aby nedošlo k plnění vadnému. Za vadné plnění je považováno i dodání něčeho jiného, než určuje smlouva.
Předmět plnění může být určen i druhově. Zákon tu stanoví základní rozlišovací pravidla pro určení řádného splnění závazku. Věc druhově určená musí vyhovovat obvyklému účelu užití. Vodítkem přitom mají být obdobné smlouvy uzavřené mezi stranami, ale i obdobné smlouvy jiných smluvních partnerů.
Má-li dlužník vůči věřiteli několik peněžitých závazků a neurčí, který závazek plní, týká se placení nejdříve závazku, jehož splnění není zajištěno (např. zástavním právem, ručením) nebo je nejméně zajištěno, jinak závazku nejdříve splatného. Při plnění peněžitého závazku se plnění započte nejprve na úroky a potom na jistinu, neurčí-li dlužník jinak.
Zánik závazku pozdním nebo vadným plněním
Věřitel může přijmout i opožděné plnění a závazek zaniká i pozdním plněním. Věřitel však má možnost pozdní plnění za zákonem stanovených podmínek nepřijmout a od smlouvy odstoupit.
Uplynutím doby, která je určena pro splnění, tedy závazek nezaniká, zánik nastává teprve splněním, i když by se jednalo o plnění opožděné, pokud předtím nedošlo k odstoupení od smlouvy nebo k dohodě stran o zániku závazku. Odlišná je situace v případě tzv. fixních smluv, u kterých věřitel nemá na pozdním splnění zájem a smlouva uplynutím termínu plnění končí.
Vadným plněním dochází nikoliv k zániku závazku, ale ke změně obsahu závazku, a to ve vazbě na nároky věřitele z titulu vadného plnění. Závazek pak zanikne až splněním povinnost, které vyplývají z odpovědnosti za vady.
Zánik vzájemných závazků
Mají-li strany vzájemné (synallagmatické) závazky, zákon stanoví zásadu tzv. současného plnění závazků, tzn. že splnění závazku se může domáhat jen ta strana, která svou povinnost plnit již splnila nebo je tak schopna učinit. Takto lze postupovat např. u kupní smlouvy, je-li kupující zavázán platit kupní cenu v hotovosti při splnění prodávajícím.
Straně, která je povinna plnit dříve, než své povinnosti splní druhá strana, poskytuje zákon přiměřenou ochranu. Při neplnění druhé strany lze uplatnit tzv. námitku plnění a uplatnit práv odepřít plnění.
Může se tak stát ale pouze za těchto předpokladů:
- stane-li se zřejmým, že druhá strana svůj závazek nesplní
- nastane-li tato zřejmost až po uzavření smlouvy
- plnění lze odepřít do doby než druhá strana plnění poskytne nebo dostatečně zajistí (např. zřízením zástavního práva, ručením).
Vzniklo-li straně smlouvy právo odepřít plnění, může využít další ochrany, kterou jí zákon dává. V takovém případě lze od smlouvy odstoupit. Předpokladem odstoupení je poskytnutí přiměřené lhůty k dodatečnému plnění. Odstoupit od smlouvy lze ihned, tj. bez poskytnutí dodatečné přiměřené lhůty, pokud byl na majetek druhé strany prohlášen konkurz.
Zánik alternativních závazků
Pro případ, že způsob plnění není sjednán, dává zákon možnost volby způsobu plnění především dlužníkovi. Věřitel by určoval způsob, jakým závazek splnit, pokud by tak určovala smlouva.
Je-li volba způsobu splnění provedena a sdělena druhé straně, nelze ji jednostranným právním úkonem změnit. I přes provedenou volbu se však strany na změně způsobu plnění mohou dohodnout.
Částečné plnění
Zákon připouští i částečné splnění závazku, neodporuje-li částečné plnění povaze závazku (např. smontovaný obráběcí stroj nelze dodat po částech, ale je-li předmětem dodání deset takových strojů, představuje dodání jednoho stroje částečné plnění).
Je-li závazek splněn jen z části, zůstává co do zbytku nesplněn s důsledky, které se váží k prodlení s plněním.
Kromě povahy závazku nesmí být částečné plnění též v rozporu s hospodářským účelem smlouvy. Tento účel by měl být ve smlouvě vyjádřen nebo by měl být dlužníkovi znám, a to již v době uzavření smlouvy.
Od částečného plnění je třeba odlišovat plnění dílčí, které má dlužník v souladu se smlouvou plnit postupně. Dále pak náhradní plnění, které znamená změnu v předmětu plnění, pokud s tím věřitel souhlasí.
Přípustnost částečného plnění je třeba posuzovat jednak s ohledem na povahu závazku, jednak s ohledem na hospodářský účel sledovaný věřitelem při uzavření smlouvy. V rámci právní jistoty by vyjasnění otázky částečného plnění mělo být obsaženo v uzavíraných smlouvách.
Plnění závazku pomocí jiné osoby, než je dlužník
Splnit závazek může dlužník i jinou osobou než je sám. Zákon pak ale výslovně stanoví jeho odpovědnost tak, jako by plnil osobně.
Zákon neurčuje, jaký právní vztah řídí vztahy mezi dlužníkem a touto třetí osobou. Může se jednat o vztah pracovněprávní (např. na základě uzavřené pracovní smlouvy) či obchodněprávní (na základě uzavřené mandátní smlouvy) či občanskoprávní (např. na základě příkazní smlouvy). Plnění poskytnutí třetí osobou na základě plné moci je třeba posuzovat jako plnění dlužníkem.
Místo plnění
Určení místa, kde má být závazek plněn, nepatří většinou k podstatným částem, které má smlouva obsahovat. ObchZ stanoví pro tyto případy podpůrnou úpravu, kde má být plněno.
Není-li místo plnění sjednáno:
- je dlužník povinen plnit závazek, který má povahu nepeněžitého plnění v místě, kde měl v době uzavření smlouvy své sídlo nebo místo podnikání.
- jde-li o peněžitý závazek, plní ho dlužník na své nebezpečí a náklady v sídle nebo místě podnikání věřitele
Při změně sídla nebo místa podnikání na straně věřitele po uzavření smlouvy, nese případně zvýšené náklady nebo zvýšené nebezpečí spojené s placením závazku, které tím dlužníkovi vzniknou, věřitel.
Je-li peněžitý závazek placen prostřednictvím banky, je splněn až připsáním placené částky na účet věřitele u jeho banky. Peněžitý závazek placený prostřednictvím pošty, je splněn vyplacení částky věřiteli.
Doba plnění
Obdobně jako určení místa plnění, nepatří určení doby plnění k podstatným částem smluvních typů. Není tak neplatná smlouva, ve které není termín plnění uveden.
Zákon podpůrně stanoví, jak určit dobu plnění, není-li stranami sjednána:
- k plnění má být dlužník věřitelem vyzván. Věřitel tak může učinit bezprostředně po uzavření smlouvy a dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu po vyzvání věřitelem.
Tato dispozitivní obecná úprava může být nevýhodná pro dlužníka, který, není-li požádán, neměl by závazek plnit. Z obecného určení doby plnění tedy vyplývá, že ji v podstatě stanoví svou výzvou věřitel.
Samostatnou úpravu obsahuje ustanovení § 416 ObchZ u kupní smlouvy, podle kterého nemusí prodávající čekat na vyzvání kupujícího, ale je povinen dodat zboží v přiměřené lhůtě s ohledem na povahu zboží a místo dodání.
Ve smlouvě může být sjednáno, že dobu plnění je oprávněn určit dlužník. Pokud dlužník v přiměřené době nestanoví termín plnění, může se věřitel obrátit na soud, aby určil konkrétní dobu plnění. Sod by měl přitom přihlédnout k povaze plnění, k tomu, co je předmětem plnění, jakož i k tomu, kde má být plněno. Určení doby plnění bude v takovém případě stanoveno rozhodnutím soudu. O tom, že dobu plnění určí soud, se strany nemusí výslovně dohodnout ve smlouvě, stačí, že podle smlouvy má dobu plnění určit dlužník a ten tak neučiní v přiměřené době.
Dobu plnění lze určit ve prospěch:
- dlužníka
- věřitele
- ve prospěch jak dlužníka, tak i věřitele
Doba plnění stanovená ve prospěch dlužníka opravňuje dlužníka plnit dříve, než je určený termín plnění, a věřitel nemůže takové plnění odmítnout jako předčasné. Naopak věřitel před termínem plnění nemůže plnění požadovat.
Doba plnění stanovená ve prospěch věřitele opravňuje věřitele žádat dlužníka o splnění před daným termínem a dlužník na takovou výzvu věřitele musí plnit.
Doba plnění stanovená ve prospěch jak věřitele, tak dlužníka znamená, že před touto dobou nemůže ani věřitel plnění požadovat, ani nemůže dlužník plnit.
Zákonná úprava doby plnění ve prospěch dlužníka je zakotvena u smlouvy o dílo, podle kterého může zhotovitel provést dílo ještě před sjednanou dobou.
Aby nedocházelo k neodůvodněnému zvýhodňování dlužníka který by splnil svůj závazek dříve, než je stanoven termín plnění, upravuje ObchZ v dispozitivním ustanovení § 343, že si dlužník nesmí odečíst odpovídající úrok.
Zánik nesplněného závazku podle obchodního zákoníku
Odstoupení od smlouvy
V ObchZ. je komplexní úprava. Odstoupení od smlouvy je jednostranným úkonem dlužníka nebo věřitele, adresovaným druhému účastníkovi.
Možnost odstoupit od smlouvy může vyplývat:
- ze smlouvy
- ze zákona
Častým důvodem odstoupení od smlouvy je porušení smluvní povinnosti a to i v případě, že toto porušení teprve hrozí.
Podmínky, za kterých lze odstoupit od smlouvy, mohou strany podrobně upravit ve smlouvě, strany by se mohly dohodnout i na vyloučení možnosti odstoupit od smlouvy.
Odstoupit od uzavřené smlouvy lze ze zákona např.:
- z důvodu prodlení dlužníka nebo věřitele
- z důvodu dodání vadného plnění
Při odstoupení od smlouvy pro prodlení je třeba rozlišovat, zda prodlení s plněním bude představovat podstatné nebo nepodstatné porušení smlouvy.
Znamená-li prodlení podstatné porušení smlouvy, lze od smlouvy odstoupit ihned, aniž by bylo třeba poskytnout dodatečnou přiměřenou lhůtu k plnění. Podmínkou je, že odstoupení je oznámeno druhé straně bez zbytečného odkladu po zjištění tohoto důvodu.
Ke znakům podstatného porušení smlouvy můžeme přiřadit:
- nezájem jedné smluvní strany na plnění smlouvy (tj. té stran, která smlouvu neporušila)
- vědomost strany, která smlouvu porušila, o tom, že druhá strana nebude mít na plnění zájem
Zjednodušeně lze říci, že se jedná o takovou situaci, v níž by strana předvídala, že k porušení smlouvy dojde, a tak by smlouvu neuzavřela.
Pokud by vznikly nějaké pochybnosti o tom, zda porušení smlouvy bylo či nebylo podstatné, stanoví zákon právní domněnku, že porušení podstatné není a nebylo by možno odstoupit od smlouvy ihned, ale až po poskytnutí dodatečné přiměřené lhůty.
V konkrétním případě bude v zájmu vyloučení výkladových problematik užitečné uvést do smlouvy, která porušení smlouvy se považují za podstatná.
Skutečnost, že jde o podstatné porušení smlouvy, prokazuje oprávněná osoba.
Trvá-li oprávněná strana na splnění povinnosti i po uplynutí termínu plnění nebo neoznámí-li odstoupení včas (tj. bez zbytečného odkladu po zjištění), může odstoupit od smlouvy jen po poskytnutí dodatečné přiměřené lhůty k plnění.
Od uzavřené smlouvy lze odstoupit i tehdy, je-li porušení smluvní povinnosti posouzeno jako nepodstatné. Podmínkou však je, že bude poskytnuta dodatečná přiměřená lhůta k plnění.
Poskytnutí dodatečné přiměřené lhůty není třeba, stane-li se zřejmým, že závazek nebude splněn. Taková situace nastává, pokud povinná strana nesplnění oznámí. Pak není třeba čekat až na uplynutí dodatečné přiměřené lhůty a lze odstoupit i před jejím uplynutím. Dodatečnou přiměřenou lhůtu není třeba poskytnout rovněž tehdy, je-li na majetek druhé strany prohlášen konkurz.
Uplynutí dodatečné lhůty pro plnění obecně neznamená samo o sobě zánik závazku a je třeba ještě učinit další krok, a to doručit oznámení a odstoupení druhé straně. Tyto dva právní úkony lze spojit v jeden, a to tím, že v poskytnutí dodatečné lhůty oprávněná strana sdělí odstoupení od smlouvy pro případ nesplnění v této lhůtě.
Odstoupení od smlouvy nemusí být všeobecné, ale též jen částečné, pokud se prodlení týká pouze jen části závazku.
Fixní smlouvy
Z nich vyplývá, že věřitel nemá zájem na splnění závazku po uplynutí doby plnění. Chce-li věřitel v případě prodlení dlužníka trvat na splnění závazku, musí to dlužníkovi oznámit dříve, než uplyne doba plnění, jinak dochází bez dalšího k zániku závazku. Účinky odstoupení nastávají automaticky okamžikem prodlení dlužníka.
Odstupné
V případě odstupného jde o zaplacení určité sjednané částky, v důsledku kterého dojde k zániku závazku, a to bez ohledu na to, zda došlo k porušení povinnosti ze smlouvy či ze zákona. Vzhledem k tomu, že v případě zaplacení odstupného dochází podle obchodního zákoníku ke zrušení smlouvy od doby uzavření, tj. ex tunc, lze ustanovení o účincích zrušení smlouvy při odstoupení od smlouvy užít pouze přiměřeně. Nelze nárokovat náhradu škody ani smluvní pokutu, pokud škoda vznikne v souvislosti se zrušením smlouvy zaplacením odstupného. Vzhledem k tomu, že se smlouva ruší od doby uzavření, nelze nárokovat ani smluvní pokutu.
Odstupné, tj. zaplacení určité konkrétní částky za účelem zrušení smlouvy, musí být mezi stranami sjednáno. Zákon sice výslovně uvádí, že musí být zahrnuto ve smlouvě, nelze však vyloučit ani případ, kdy bude odstupné sjednáno ve formě dodatku ke smlouvě.
Zánik závazku tímto způsobem předpokládá učinění dvou právních úkonů:
- jednak je třeba zaplatit sjednanou výši částky (odstupné)
- dále je třeba oznámit druhé straně, že dochází k realizaci zrušení smlouvy
Nelze zrušit smlouvu zaplacením odstupného, pokud již došlo k plnění, resp. k jeho přijetí, případně jeho části. Zrušit smlouvu zaplacením odstupného lze od okamžiku uzavření smlouvy do doby přijetí plnění či poskytnutí plnění (nebo jeho části). Zaplatit odstupné lze nejpozději s odmítnutím plnění.
Dodatečná nemožnost plnění
Pokud by plnění bylo nemožné v době uzavření smlouvy, jednalo by se o plnění nemožné a tudíž by smlouva nebyla platná. Nemožnost musí být objektivní, tj. nezávislá na osobě a vůli dlužníka. Zákon přináší ale i zvláštní úpravu např. u smlouvy o dílo se stanoví určitý postup pro případ, pokud se vyskytnou skryté překážky, pro které nemůže být dílo provedeno. Pak musí zhotovitel navrhnout změnu smlouvy, pokud se na ní strany nedohodnou, lze od smlouvy odstoupit. Závazek tedy zanikne v důsledku odstoupení od smlouvy a ne v důsledku dodatečné nemožnosti plnění.
Subjektivní nemožnost plnění naopak zásadně nevede k zániku závazku. O subjektivní nemožnost jde tehdy, pokud dlužník nemůže poskytnout věřiteli plnění, ale jiná osoba tak učinit může. Je pak na dlužníku, aby toto plnění pomocí jiné osoby zajistil. Takto však nelze postupovat, pokud by bylo plnění vázáno na osobní vlastnosti dlužníka.
Občanský zákoník stanoví, že plnění není nemožné, zejména lze-li je uskutečnit za ztížených podmínek, s většími náklady nebo po sjednaném čase. Pro obchodní vztahy platí, že závazek je splnitelný též v případě, že jej lze splnit pomocí jiné osoby.
Obchodní zákoník dovozuje právní nemožnost plnění pro případ, že dojde následně po uzavření smlouvy ke změně vyplývající z vydaného právního předpisu. Jde například o následnou nedovolenost obchodu, vyhlášení embarga na dovoz určitého zboží, které je předmětem smlouvy. Právní nemožnost může také spočívat v neudělení úředního povolení. Předpokladem tu je, že dlužník vyvine veškeré potřebné aktivity k jeho získání.
Řešení důsledků částečného plnění je různé v obchodním a v občanském zákoníku. Podle občanského zákoníku platí, že pokud se nemožnost plnění týká jen části plnění, zanikne závazek jen v dotčené části, ve zbývající části pak může věřitel od smlouvy odstoupit. Jestliže však z povahy smlouvy či účelu plnění vyplývá, že plnění zbytku závazku nemá pro věřitele žádný hospodářský význam, zaniká závazek v plném rozsahu.
I v obchodních závazkových vztazích platí, že pokud se stane nemožným jen jedno z více volitelných plnění, závazek nezaniká, ale omezuje se na zbývající plnění. Pokud však nemožnost volby způsobil ten, kdo právo volby nemá, má druhá strana právo od smlouvy odstoupit.
Důkazní břemeno ohledně dodatečné nemožnosti plnění tíží vždy dlužníka. Na dlužníku je tedy, aby prokázal, že závazek zanikl v důsledku takových okolností, se kterými zákon dodatečnou nemožnost plnění spojuje.
Započtení pohledávek
K započtení pohledávek a tím k zániku závazku dochází tehdy, mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu a jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení (§ 580 ObchZ).
Zánik pohledávek nastane v okamžiku, kdy se poslední z pohledávek stane splatnou, tedy nikoli až okamžikem provedení započtení. Započtení může být provedeno buď jednostranně, nebo dohodou.
Pro započtení pohledávek musí být splněny tyto podmínky:
- započtení pohledávek musí být přípustné (nelze započíst např. pohledávku na náhradu škody na zdraví)
- musí se jednat o pohledávku započítatelnou (nelze započíst např. pohledávku promlčenou)
- plnění ze vzájemných pohledávek musí být stejného druhu (např. peněžité pohledávky)
Zákon stanoví zásadu vzájemné započitatelnosti pouze splatných
pohledávek. Proti splatné pohledávce nelze započíst pohledávku, u níž dosud splatnost nenastala. Neplatnou pohledávku by bylo možno započíst, není-li dlužník schopen plnit své peněžité závazky.
Výpověď
Vypovědět lze smlouvu:
- byla-li sjednána na dobu neurčitou
- jejímž předmětem je závazek k nepřetržité nebo opakované činnosti nebo závazek zdržet se určité činnosti nebo závazek strpět určitou činnost
Výpověď jako jednostranný právní úkon je třeba odlišovat od odstoupení od smlouvy. Odstoupením od smlouvy i výpovědí zanikají všechna práva i povinnosti ze smlouvy. Podstatný rozdíl mezi těmito instituty je zejména v tom, že důvodem odstoupení od smlouvy je obvykle porušení povinnosti. U výpovědi není pravidelně nutné, aby byla dávána z určitého důvodu. Účinnost odstoupení nastává již doručením oznámení o odstoupení, u výpovědi je obvykle potřeba, aby uplynula výpovědní doba.
Dohoda
Novace je dohodou mezi dlužníkem a věřitelem o tom, že dosavadní závazek bude nahrazen závazkem novým. Dosavadní závazek zaniká a dlužník je povinen splnit závazek nový (§ 570 OZ).
Jedná se o tzv. novaci privativní (na rozdíl od tzv. kumulativní novace, která představuje změnu závazku uzavřením dohody o sjednání závazku nového, který existuje vedle závazku původního).
Pokud byl zanikající závazek založen písemnou formou, musí být také forma forma dodržena u novace. Byl-li původní závazek zajištěn ručením nebo zástavním právem, trvá ručení a zástavní právo i nadále a zajišťuje závazek vzniklý novací. Neprojeví-li však ručitel nebo zástavce s novací souhlas, trvá zajištění jen v rozsahu původního závazku a všechny námitky proti původnímu závazku zůstávají zachovány.
Narovnání se může týkat:
- jednoho práva nebo
- všech vzájemných práv
Vzdání se práva a prominutí dluhu
Vzdání se práva či prominutí dluhu musí mít vždy písemnou formu, i když dluh byl založen ústně. Dohoda o vzdání se práva, které má vzniknout teprve v budoucnu, je neplatná.
Uplynutí doby
Prekluze je tzv. složenou právní skutečností.
Aby právo a jemu odpovídající závazek zaniklo v důsledku prekluze je třeba, aby:
- uplynula stanovená doba
- šlo o tzv. omisivní právní úkon spočívající v tom, že ve stanovené době nebylo právo stanoveným způsobem uplatněno (věřitel zůstal nečinným, ačkoliv měl právo uplatnit)
K prekluzi práv a závazků dochází jen v případě, kdy to zákon výslovně stanoví. V ostatních případech právo nezaniká, ale může dojít k jeho promlčení.